Skladiště článků a komentáře posledních týdnů

Sparta vylhané výročí 125 let existence neslavila výhrou nad Jabloncem. Bůh to nechtěl, neboť lhaní zapovídá

Lhaní je mezi lidmi odporné. Likviduje veškeré vztahy. Veřejná lež, často opakovaná, se však v českých poměrech často stává pravdou. Rádoby. Fotbalový klub AC Sparta Praha si vylhal nové datum založení v roce 1893. Vsadil na taktiku veřejné lži. "Ostaršil" se o tři roky.

Dresy s bílým S jsou známy od roku 1896. Zdroj foto: archiv Bohemians Praha

Sparta od července 2018 prezentuje, že letos slaví 125. výročí založení. Je to prokazatelná lež. Nechala si kvůli tomu vyrobit sadu dresů v černé barvě s velkým bílým "S", v nichž se představilo áčko v neděli v utkání 16. kola I. ligy proti Jablonci. Oficiální "oslavný" zápas nevyhrála, remizovala 0:0, ačkoliv na výhru hrou a z hlediska šancí měla. Bůh to asi nechtěl, což říkám jako praktikující ateista, byť křtěný katolík. Kdyby majitel Sparty Daniel Křetínský znal aspoň historii vlastního klubu, tak by to nedopustil, neboť je to veřejná blamáž. Je to asi stejná blbost, jako kdyby Andrej Babiš tvrdil, že jeho hnutí ANO bylo založeno nikoliv v roce 2011, ale už v roce 1921, když vznikla proletářská KSČ, která nyní (jako KSČM) podporuje oligarchy z ANO, tudíž ANO je vlastně následovníkem KSČ... To by byla fakt bžunda...

V roce 1893 (16. 11., nebo 17. 12.) vznikl Athletic Club Královské Vinohrady a založili ho atleti, k nimž se přidali cyklisté, bruslaři a lyžaři. Jméno AC Sparta (čili Athletic Club Sparta, tedy dle anglického výkladu Sportovní klub Sparta, nebo Atletický klub Sparta) bylo přijato na valné hromadě Athletic Clubu Král. Vinohrady až 9. 7. 1894. Mnozí z těchto atletů, cyklistů atd. hráli pro zábavu občas fotbal, ale neexistovalo ani jedno stálé fotbalové mužstvo, zatímco Slavia a německé kluby z Prahy už hrály mezinárodní zápasy.

Z let 1893 až 1895 se nedochovaly žádné zprávy o fotbalových zápasech AC Sparta. Neměla ani hřiště. Zájemci o fotbal se scházeli v neděli odpoledne na vojenském cvičáku v Karlíně za Invalidovnou. Chodili hrát atleti, cyklisté atd., příchozí, prostě kdo přišel... Až v roce 1896 je zaznamenáno 6 fotbalových zápasů Sparty včetně památného turnaje v Praze na Císařské louce atd. Tehdy její borci hráli nejspíše poprvé v černých dresech s bílým "S". Současný AC Sparta Praha se chlubí cizím peřím. Fotbalový klub/oddíl/odbor AC Sparta do té doby neexistoval. Studoval jsem v roce 1984 při psaní knížky o historii Bohemians v archivu ČSTV v "Tyršáku" celkově historii vzniků českých fotbalových klubů ze zcela původních pramenů. Zdůrazňuji: z původních pramenů. Čili z dobových médií a zápisků různých kronikářů, ručně psaných do sešitků, plakátů atd. V roce 1893 NIC o fotbalu AC Sparta! Seriózní historie uznává toto pořadí: 1892 Slavia Praha, 1893 FK Loučeň, ČSK Uherský Brod, 1896 SK Meteor Praha VIII, AC Sparta Praha. Atd.

Ani bych se nedivil, kdyby v krátké budoucnosti nedospěly v otázce založení fotbalové Sparty spekulace do 16. až 15. století před naším letopočtem do vzniku státu Sparta v období mykénské civilizace, v níž byli muži cvičeni k boji výcvikem a různými sporty, šermem, zápasem, lukostřelbě, hodem oštěpem, tanci a podobně. Moc bych se nedivil, kdyby byl za prvního prezidenta AC Sparta Praha prohlášen všemocný spartský reformátor Lykúrgos a Daniel Křetínský za jeho přímého následovníka, byť přivedl Spartu do současného srabu.

Česko - Slovensko dnes od 20.45 h:

Tip na sestavu utkání B ligy ve skupině 1 UEFA Liga národů v Praze v Edenu "poprvé" na čínském SINOBO STADIUM: Vaclík - Kadeřábek, Čelůstka, Kalas, F. Novák - Souček, Pavelka - Vydra, Dočkal, Jankto - Schick.

Česku stačí remíza k udržení v Lize B, jistým postupujícím do turnaje čtyř vítězů skupin o postup do Ligy A je Ukrajina.

19. 11. 2018

O čem se v Česku nemluví: Superskandál v Belgii - ovlivňování výsledků, praní špinavých peněz přes transfery, pět lidí ve vazbě, další nosí elektronické náramky

Belgickým fotbalem, v zemi semifinalistů MS 2018, otřásá zhruba od poloviny října obrovský skandál. Větší, než těch několik, které jsme zažili v Česku. Je zatím celkem 23 obviněných, pět lidí je ve vazbě, další nosí elektronické náramky. Ani srdce Evropy, jímž je Belgie z hlediska intergrace do EU s centrálou v Bruselu, se bohužel nevyhne fotbalovým lumpárnám. Aféra je "vícebarevná", nazývá se FOOTGATE nebo akce "Čisté ruce".

Mogi Bayat, íránský kouzelník belgického fotbalového zákulisí. Jeho vlivný bratr Mehdi tvrdí, že s jeho obchody nemá nic společného.

Informace, které běžně propírají největší evropské deníky, do Čech zatím nepronikly, i když šťouralové v českých oligarchických médiích vypátrají i banální konflikty na trénincích velkých klubů. Nejspíš kvůli tomu, aby se nehledala podobenství.

V hlavní roli jsou hráčští agenti (u nás se jim říká "zprostředkovatelé"), rozhodčí, funkcionáři. Ve vazbě jsou nejvlivnější belgický hráčský agent íránského původu Mogi Bayat (jeho bratr Mehdi je generálním ředitelem klubu Royal Charleroi SC, členem exekutivy belgické fotbalové unie a členem vedení Pro League, členem reprezentační komise), další agent Dejan Veljkovič, rozhodčí Vertenten Bart, dva právníci a finanční ředitel KV Mechelen Thierry Steemans. Z devíti zadržených byli čtyři propuštěni z vazby na kauci, mezi nimi hráčští agenti Karim Mejjati a Dragan Siljanoski. Mezi velmi podezřelými je další rozhodčí Sebastien Delferière, s nimiž byl v častém kontaktu Veljkovič. Případ "Čisté ruce" má dvě větve, byl iniciován na základě soudních odposlechů. Mogi Bayat měl být mistrem v oboru hráčských transferů z hlediska nelegálních plaeb, v nichž létají milionové částky v eurech a librách včetně skrytých pateb a provizí, nejčastěji je v této souvislosti zmiňován nigérijský reprezentant, útočník Henry Onyekuru (21). Mogi Bayat zastupoval belgický provinční Eupen, jenž ho vychoval, vzápětí anglický Everton (za nějž po prodeji za 8 mil. liber nesehrál jediný zápas, klub vlastní Íránec Farhad Moshiri), jenž ho předisponoval na hostování do Anderlechtu a poté do Galatasaray. Rozhodčí V. Bart je naopak protagonistou ovlivňování výsledků Jupiler League (belgická liga).

Jelikož je případ v rukách belgické policie a legislativy, které by měly být těmi nejpočestnějšími v Evropě, tak je značná šance na korektní výsledek. Zajímavé je (nikoliv nečekané), že se belgická fotbalová asociace k případu absolutně nevyjadřuje. Umím si představit, jak to funguje v Česku v poněkud menších finančních rozměrech, když se někteří manažeři angažují ve výsledcích ligy a v "prodeji bílého masa" bez ohledu na etiku sportu a osudy hráčů.

18. 11. 2018

Zidane do Bayernu? Nabídku už dostal. A lezou ven detaily o C. Ronaldovi...

Zejména podle španělských a německých médií, hlavně El Mundo, sport.de, Bild, byl slavný francouzský hráč a veleúspěšný kouč Realu Madrid Zinedine Zidane (46) kontaktován šéfy německého superklubu Bayern Mnichov, aby převzal funkci hlavního kouče. S prací chorvatského trenéra Nika Kovače vedení není spokojeno. Bayern se plácá na pátém místě tabulky bundesligy a už ztrácí sedm bodů na Dortmund. Zidane má velmi dobré vztahy se sportovním ředitelem Bayernu Halilhamidžičem a "projekt Zidane" má prý velkou šanci.

V těchto a jiných médiích také postupně lezou na světlo světa detaily kolem jeho odchodu z Realu Madrid. Neshodl se s prezidentem Florentinem Pérezem v otázce posil na další sezonu a nechtěl dalšího gólmana (Pérez chtěl Courtoise), v čemž možná hrálo roli, že jeho syn Luca Zidane byl v Realu brankářskou trojkou, příchod dalšího gólmana by ho posunul ještě níž. Chtěl útočníky. Byl také vynervovaný z "faktoru Cristiano Ronaldo". Zidane rezignoval koncem května pět dnů po třetím vítězství v Lize mistrů za sebou. "CR 7" byl prodán 10. července do Juventusu. Všem na Santiago Bernabeu se prý ulevilo, měli jeho sebestřednosti plné zuby. Odchod C. Ronalda byl spíš jeho ústup než byznys a vidina "nové výzvy" v Juventusu.

"Říkal jsem vedení, ať si to udělají s Ronaldem jak chtějí, ale ať už to udělají. V kabině se mluví jen o něm, jestli odejde či nikoliv, a atmosféra už je nesnesitelná," citoval Zidaneho El Mundo. Prodeji totiž předcházelo to, že se "CR 7" neustále urážel. Byl prý naštvaný, že Real Madrid za něj nechce doplatit zhruba 15 mil. € za daňové úniky v letech 2011 - 2014 a poukazoval, že FC Barcelona podobný problém vyřešila za Lionela Messiho (to však bylo jen 4,1 mil. €). Nebyl spokojený se svým platem a žralo ho, že Messi a Neymar vydělávají víc. Prý nešlo o peníze, ale o respekt ze strany Realu. Před C. Ronaldem se údajně nesmělo mluvit o Alfredovi di Stéfanovi jako o největší legendě Realu a nejlepším hráči dějin klubu, neboť nejlepším plejerem je ON a di Séfano je až druhý. A podobně.

Zidane po své rezignaci odmítl nabídku Manchesteru United, Paříž SG a údajně nepřijal ani funkci sportovního ředitele Juventusu Turín, kde dřív hrál, protože C. Ronalda měl plné zuby. Možná však uspěje Bayern Mnichov...

21. 11. 2018

Po výhře v Polsku 1:0 se usmíváme: Konečně to byla rvačka! Aneb o dvou výrocích trenéra Pospíchala

Snad všichni jsme se po čtvrteční výhře národního týmu 1:0 v zápase s Polskem v Gdaňsku usmáli. Upřímně, s potěšením, s úlevou. Byť to byl přátelský zápas, byla to rvačka! Se vším co k fotbalu patří. S vůlí, srdcem, kvalitou, nikoliv bez chyb, bylo to vítězství i s přispěním smůly favorizovaného soupeře, jemuž prostě není v takových duelech přáno (nebo je mu spravedlivě nepřáno...).

Ale tak to prostě ve fotbale chodí. Potěšil by srdce legendárního trenéra Tomáše Pospíchala (1936 - 2003), ještě o něm padne slovo.

Celý český fotbal potřebuje pozitivní zprávy, a to hlavně od národního týmu. Z intrikánské peleše jménem FAČR se jich v dohledné době nedočká a od klubů v evropských pohárech, byť nelze Plzni, Slavii a Jablonci upřít upřímnou snahu, jich zatím není dost. Z Gdaňsku dobrá zpráva přišla. Tým pod vedením nového kouče Jaroslava Šilhavého drží pozitivní notu lepších výsledků a výkonů, hraje odvážněji, bojovně, ofenzivně, krystalizuje základní sestava a především organizace hry. Měl šance, jen Jankto však skóroval v 52. minutě. Chvílemi měl navrch, byl stále nebezpečný, skvěle se držel při tlaku soupeře, výtečně a obětavě bránil. Je to taková česká "islandská cesta". Žádné superhvězdy, ale tvrdá práce s vysokou morálkou a jasným herním konceptem. To za kouče Jarolíma nebylo.

Když to Češi potvrdí i v pondělí v Praze proti Slovensku výhrou v Lize národů (nikoliv už na Slavii v Edenu, ale na čínském SINOBA STADIUM ve Vršovicích...), pak bude mít reprezentační tým nikoliv skvělý rok, ale rozhodně ne ten nejhorší, což vážně hrozilo. Už má letos čtyři výhry a proti Slovákům bude bojovat nejen o to, aby se udržel ve skupině Ligy národů a srovnal bilanci výher a porážek, ale především o vlastní tvář a image.

Pozoruhodné bylo i počínaní trenéra Jaroslava Šilhavého. Ve druhém poločase postupně vyměnil pět nejlepších hráčů (kromě skvělého brankáře Pavelky) základní sestavy a udržel narůstající trend výkonu v defenzívě i ofenzívě. Tým se s Poláky doslova rval a udržel výhru při jejich náporu. Polský bombarďák Robert Lewandowski po zápase řekl: "Snažili jsme se, ale nebyla šance..."

Trenér Pospíchal byl znám především výrokem "fotbal nemá logiku", kteří často papouškují ti, jimž není známo, jak vznikl. On byl skvělým koučem, ale byl to muž také známý svou nepředvídatelností, neúprosností a ne zrovna ryzím charakterem - dej mu pámbu lehké nebe. Nesnášel opozici. Nadějného Jiřího Kotrbu, studenta trenérství na FTVS UK nechal z týmu vyhodit, protože "ten byl nějak moc chytrý". Jiný reprezentant Ing. Jozef Kukučka odešel z Bohemians Pospíchalovi natruc a raději 18 měsíců nehrál, protože nesnášel jeho vulgární zacházení na trénincích.

Pospíchal nikdy nepěstoval v týmu partu, protože při jeho svérázných tréninkových a psychologických metodách mu vždy hrozilo, že ta takzvaná parta se otočí v první řadě proti němu. Rozeštvával tým do skupinek a pak jim vládl dle pravidla "rozděl a panuj." Měl v kádru až 14 reprezentantů Československa včetně obou brankářů. Často odcházeli z tréninků pokopaní a rozhádaní. Říkával tomu "nominační tréninky." Kdo hrál jeden týden za nároďák, tak druhý týden třeba nebyl ani v základní sestavě Bohemky. Přesto byl velmi úspěšný. Klidně si nechal i koupit zápas, když to bylo třeba, protože věděl, že to dělají i ostatní kluby. Po takových výsledcích říkával, že "fotbal nemá logiku", přestože dobře věděl, jakou tu logiku má.

Často však pronášel i jiný výrok, který není tak notoricky znám: "Fotbal musí být rvačka v každém zápase. Kdo se nerve, tak u mě nehraje. Kdo se nerve, tak nevyhraje."

A český tým se v zápase s Polskem doslova rval, aby udržel cennou výhru, byť v "obyčejném" přátelském zápase. Útočil, i když byl pod tlakem, urputně se bránil, hráči padali do střel jako hokejisté, vzápětí opět zaútočili. Vymazali stále nervóznější polské hvězdy. A hru v takovém "ajfru" jsme od českého národního týmu už dlouho neviděli.

15. 11. 2018

Nyní se rozhodne, jaký byl rok reprezentace ČR. Bude ten nejhorší?

Nejbližších sedm kalendářních dnů rozhodne o tom, jaký byl rok 2018 v historii samostatné české reprezentace od roku 1994, kdy ji převzal trenér Dušan Uhrin st. Lze se obávat toho, že bude ve statistikách ten nejhorší. Národní tým čeká ve čtvrtek 15. listopadu přátelský duel s Polskem v Gdaňsku a v pondělí 19. 11. pak poslední souboj v Praze se Slovenskem o bytí a nebytí ve skupině B Ligy národů. Trochu optimismu přinesl poslední reprezentační dvojzápas proti Slovensku v Trnavě (2:1) a na Ukrajině v Charkově (0:1), v nichž národní mužstvo v zápasech Ligy národů poprvé vedl kouč Jaroslav Šilhavý (na snímku při "inaugurační" tiskové konferenci - foto FAČR) s novým realizačním týmem.

Z osmi zápasů v roce 2018 mají Češi tři výhry, pět porážek a skóre 9:16. Záporné skóre na konci roku od r. 1994 nikdy neměli a dva zápasy už to příliš nezmění. Pět porážek měli jen v r. 2016 (ze 14 zápasů), 2000 (ze 12) a 1997 (14). Pouhé tři výhry - to je také ojedinělý úkaz - neměl nikdy, ale to se ještě změnit může.

Tým ČR mezitím klesl v rankingu FIFA na 48. místo, což je ostuda. Slováci jsou nyní na 28. místě, takže výhra v Trnavě je vlastně super-úspěch, Ukrajinci na 27. místě, čili těsná porážka je stravitelná. Zodpovědnost nese FAČR, která má nejhorší vedení v historii. Říká si o rozebrání na prvočísla a kompletní přestavbu výkonného výboru, aparátu a komisí.

NA JAK DLOUHO?

Když tým zvítězil na Slovensku, hrál odvážněji, rychleji a s viditelně větší chutí. Vítězná premiéra nového trenéra je vždy dobrým znamením. Rezervovaný jásot ustrnul po prohře na Ukrajině, ale různá prohlášení a zejména média udržela pozitivní atmosféru kvůli sympatické aktivní hře, přestože v závěru Čechům docházely síly. Podpořily ji výroky hráčů, že se v týmu příchodem Šilhavého vyčistil vzduch a do kabiny se vrátil elán. Toto klima se ještě s nějakou setrvačností udržuje. Na jak dlouho?

Postrádám odpověď na otázku, od čeho se mělo ovzduší reprezentační šatny očistit.

OD ČEHO ČISTIT?

Od strachu z neúspěchu, který mužstvo provází od fiaska na MS 2006 a dalšího propadáku na EURO 2008 až po letošní Ligu národů UEFA?

Za 10 let už si hráči a fanoušci zvykli, že to jde od desíti k pěti. Dílčí výjimkou bylo EURO 2012 (postup do čtvrtfinále), u něhož bych se nedivil, kdyby jednou vyšlo najevo, že jeden výsledek ve skupině byl výrazně a úmyslně ovlivněn ve prospěch Česka rozhodčím za částku zhruba 37 000 €.

Od strachu současné generace hráčů z neúspěchu, že nedokážou nahradit kvalitu minulé reprezentační garnitury? To těžko. Hráčům je to jedno, přestože při každém srazu papouškují, jakou ctí pro ně reprezentace je. Naučené řeči. Myslí to vážně většinou jen poprvé. Je to příležitost "vidět se s klukama" nebo i "zapařit" (byly časy, kdy se chodilo i do bordelu a eskortní služby se měly co otáčet), vidět se s rodinou atd. a trochu si přitom i začutat.

Základem jejich příjmů jsou klubové výplaty a prémie, případný úspěch s nároďákem je fajn, bonus, který může zvýšit jejich cenu. Nikoliv "repreprémie". Neúspěch nevadí, jeden hráč přece nároďák nedělá, hlavně se nezranit... Smůlu řeší pojistky.

PRVNÍ TŘI TRENÉŘI TO NEZAVINILI...

Od strachu ze špatných trenérů reprezentačního týmu, kteří pokazí neúspěchy národního celku jejich transferovou cenu? To je otázka na pováženou.

Za prvních 15 let existence samostatné české reprezentace se u týmu ČR vystřídali jen TŘI trenéři, výrazně úspěšní: Dušan Uhrin (20. 9. 1993 - 22. 12. 1997, stříbro na EURO 1996, bilance 28-11-11); Jozef Chovanec (20. 4. 1998 - 14. 11. 2001, postup na 2. místo v rankingu FIFA, se ziskem 30 bodů bezprecedentní postup na EURO 2000 do nejtěžší skupiny, pak ovšem fiasko v baráži s Belgií o postup na MS 2002, bilance 26-7-10); Karel Brückner (10. 2. 2002 - 30. 5. 2008, bronz na EURO 2004, fiaska na MS 2006 a EURO 2008, bilance 48-12-12). V této éře vystoupaly ceny českých hráčů nejvýše.

V dalších 10 letech se u národního týmu vystřídalo OSM trenérů (osmým je Šilhavý), z nichž tři byli epizodní "na záskok" - Straka (bilance 1-0-0), Hašek (3-1-0), Pešice (3-0-0). Ostatní - P. Rada (2-4-1), M. Bílek (16-11-15), P. Vrba (10-5-10) a K. Jarolím (8-4-4), byli těsně úspěšní, přičemž bilančně nejlepší byl z nich Jarolím.

Zanesl snad nějakou zásadní infekci do kabiny týmu ČR Karel Jarolím, který byl svého času v podezření, že si nechává platit za nominace různých hráčů od jejich agentů?

Inu, o tom si nechme od někoho vyprávět... Byla-li nějaká "infekce", hodná k "čištění atmosféry" v kabině, tak to vědí hráči a zejména o tom muselo vědět vedení FAČR. To je viník! A to reagovalo jen jakousi korekcí Jarolímovy smlouvy dodatečnými podmínkami vůči výsledku v Lize národů.

JAROLÍM JE PRYČ, ŠILHAVÝ TO MÁ TĚŽKÉ

Buď jak buď, výsledek je, že Jarolím je pryč, úspěch v poněkud idiotské Lize národů v podobě postupu do divize A je rovněž "v troubě" a nový kouč Šilhavý musí najít řešení, jak uspět doma se Slovenskem, abychom z divize B nespadli do divize C. Navíc musí vymyslet, aby tým ČR uspěl v kvalifikaci na neméně stupidní "euroglobalizované" EURO 2020 ve 12 městech - Londýn, Mnichov, Řím, Petrohrad, Baku, Kodaň, Budapešť, Glasgow, Bilbao, Amsterdam, Bukurešť, Dublin.

Přihlouplý nápad bývalého prezidenta UEFA Michela Platiniho, geniálního hráče, ale hrabivého a nevzdělaného funkcionáře, uspořádat EURO 2020 "bez domicilu" o 24 účastnících od Baku po Londýn, je stejná pitomost jako uspořádat v zimě MS 2022 v Kataru. Vůbec se nemusíme bát osobního úsudku, že sebestředný polovzdělanec Platini byl jen loutkou v rukách manažerů s právnickým a ekonomickým vzděláním v Nyonu a v Curychu. To jsou patrně vrcholy zkorumpované legitimní demence FIFA a UEFA. Nic horšího snad už nemůže přijít! Leda pořádat MS v Antarktidě...

Ale to jsme se dostali daleko... Český národní tým v současné podobě a psychologické poloze nemá na to, aby se probojoval na EURO 2020, možná může odvrátit blamáž, aby v odvetě se Slováky nepropadl v Lize národů UEFA do divize C. Jaroslav Šilhavý udělal pozitivní krok, když "oživil" několik hráčů, které Jarolím více či méně ignoroval (jejich manažeři snad byli málo pilní...?).

ŠPATNÝ MATERIÁL? NESMYSL!

Jaké další "čištění" to mělo být? Měla se kabina reprezentace očistit od strachu, že není dobrý hráčský materiál? Hádala se snad? Byly napjaté vztahy s koučem? Pravda, už tu nejsou Rosický, Nedvěd, Poborský, Šmicer, Baroš, Koller a další, s nimiž se národní tým léta pohyboval v první desítce žebříčku FIFA. Ale jinak s tím vůbec nelze souhlasit!

Český nároďák má dostatečnou kvalitu na to, aby měl lepší pozici než v páté desítce FIFA rankingu, zejména když ještě budou fit třeba Darida, Suchý nebo Černý. Je takový přetlak kvality na výkonnost, aby tým měl pozici ve třetí desítce a lépe, že se třeba Kalas nebo Suchý nemusejí dostat do základní sestavy.

Šilhavý má k dispozici tři skvělé brankáře, špičku české ligy, Dočkala, legionáře z Německa, Itálie, Turecka, další nadprůměrné hráče a na místa v poli se může pěkně rozhlížet. V Anglii má mimo Vydry v Premier League (Burnley) čtyři hráče ve II. lize včetně Kalase (stále patřícího Chelsea), v německé bundeslize kromě Gebre Selassieho, Daridy, Kadeřábka, Pavlenky také Morávka, Petráka, Klimenta, v italské lize Schicka, Jankta, Baráka a Krejčího, do budoucna snad Simiče, Macka, Graiciara, čtyři mladíky v juniorkách klubů Serie A, ve II. lize další čtyři hráče.

V polské I. lize je šest fotbalistů, po nichž v Čechách už ani "pes neštěkne" (Adam Hloušek je pro základní sestavu Legie Varšava, úřadujícího mistra tři roky po sobě, takřka nepostradatelný), stejně jako o těch 11 na Slovensku. Ceněný obránce Jan Lecjaks (28 let, nyní Dinamo Záhřeb, v Chorvatsku se mj. hraje liga vicemistrů světa 2018) hraje v cizině už osm let, má 61 startů v mládežnických reprezentacích. Šest let kopal mj. v základu švýcarského klubu YB Bern, ale trenéry A týmu ČR takřka nezajímal. Šilhavý alespoň vzkřísil Pavelku a Čelůstku z turecké ligy.

To vůbec není špatný materiál! Nikoliv sice zcela oslnivý, ale ani nikoliv evropsky průměrný. Šilhavý nemusí sahat po šokujících nominacích, jakou byl třeba za Jarolíma Lukáš Droppa.

ČESKÁ LETORA JE OSTUDA

Český fanoušek miluje národní tým jen tehdy, když má úspěch. Není tu setrvale udržitelné vlastenectví. Češi ho mají jen minimálně. Provozujeme jen konjukturální vlastenectví. Když má nároďák úspěchy, tak se za ním táhnou davy fanoušků (i těch, kteří naposledy kopli do míče ve škole při tělocviku), hráči se stanou národním majetkem, každý jim tyká, najednou je každý Velký Čech. Když úspěchy pominou, tak je národní tým bandou nekopů, kterou řídí a platí parta berbrovských vyčůránků ze Strahova. Češi na něj přestanou chodit. Reprezentační tým prostě není klub. Jemu mohou fandit jen vlastenci. A ty nemáme.

Chorvati, Srbové, Řekové, Němci, Italové, Francouzi, Španělé, Poláci atd. budou milovat svůj národní tým vždy, i kdyby dva roky nevyhrál. A budou vždycky plnit stadiony. Pro ně je reprezentace ten největší národní klub a oni jsou patrioti. Třeba Angličané, Skotové, Nizozemci atd. se za národní mužstvo klidně porvou, neboť jsou vlastenci. Češi nikoliv. Fotbal je prostě zajímavým společenským ukazatelem.

Stejně tak Češi masově milují Ester Ledeckou za zlaté medaile v super-G a ve snowboardu na ZOH v Pchjongčchangu, i když v životě nestáli na lyžích nebo na prkně. Všichni jsou prodchnuti hrdým češstvím. Až Ledecká párkrát skončí v super-G ve druhé desítce, nebo se nedostane dvakrát do finále Světového poháru v obřím slalomu, tak to zhasne. To není vlastenectví.

Česká letora je nenapodobitelná. Kolísá od euforie k rezignaci. Nese znaky anglosaského realistického postoje s typickým černým humorem Angličanů, balkánskou vzrušivost, ale nakonec vždy skončí u švejkovského úsudku, jehož moudrosti nelze odolat.

ČEŠI NEJSOU VLASTENCI, JEN FANGLE

Naopak být fotbalovým fanouškem klubu, zejména místního, například pražské Sparty nebo Baníku Ostrava, je něco jiného. Je milován zcela nekriticky a i kdyby jeho hráči hráli mizerně, sestupovali, faulovali jako prasata, tak je viník vždy "venku" mimo tým. Trenér, funkcionáři, rozhodčí atd. Fanoušci vždy vyvíjejí tlak na okolí mužstva, i když jejich tým z nějakého důvodu neumí hrát fotbal.

Kvůli svému klubu jsou ochotni se s příznivci soupeře servat třeba každý týden, ničit zařízení stadionu, riskovat zásahy ochranky, policie, hasičů, zranění, vystavovat se trestnímu stíhání, ohrožovat svůj klub pokutami od UEFA a FIFA. Nahrávají tak teoriím části sociálních psychologů, kteří tvrdí, že hluboká identifikace s vlastním klubem je záležitostí sociálně deklasovaných vrstev populace, která vykonává převážně manuální pracovní profese, případně nemá práci, nemá žádné společenské ambice, žádné životní cíle. Mají jen svůj klub. To nejsou vlastenci, ani klubisté, jsou to jen fangle.

I v Anglii, Německu či Francii nebo Itálii atd. jsou fanoušci, identifikovaní velmi silně se svým klubem. Není rozdíl, zda jsou to dělníci, zemědělci, manažeři, vědci nebo intelektuálové. Pokud hraje např. národní tým Anglie, tak se prostě musí hrát ve Wembley a vlastenectví a fandovství k největšímu národnímu klubu země pod jménem Anglie je totálně integrující a padnou si do náruče fanoušci Liverpoolu, Evertonu, Manchesteru United, ManCity, příznivci Arsenalu i Tottenhamu atd. Je vyprodáno!

V Česku, když to národnímu týmu nejde, tak fanoušci odejdou! Proto se klíčový zápas reprezentace s Ukrajinou "odloží" do Uherského Hradiště na osmitisícový stadion, jenž se nenaplní ani díky zadarmo rozdaným VIP lístkům a vstupenkám pro školy. To je ostuda!

Fanoušci však mají jedno univerzální alibi: berbrovské vedení českého fotbalu je prostě strašné, my tím trpíme, trpí tím nároďák, ale my jsme bezmocní, a proto nás to nebaví.

KDE JE TEN OPTIMISMUS A OČISTA?

Není. Je vlastně nic. Nyní je bod nula. Český reprezentační fotbal je opravdu na nule. Kdyby bylo možné, aby se národní tým očistil od FAČR a fungoval svým způsobem jako nezávislá firma a největší český klub, bylo by to ideální. Ale to nejde. Zatím...

13. 11. 2018